Oddíl potápěčů - aktuality

6.2.2008
KAM JEDOU POTÁPĚČI V ROCE 2008?

Ano, jedeme na Sardinii.........
Sardinie je ostrov překrásných karibských pláží, divokých útesů, průzračného, životem nabitého moře, vysokých hor, ale také jedna z nejchudších oblastí Itálie. Jedeme tam již potřetí. Láká nás křišťálově průzračné moře, které se zde mazlí se skvostnými plážemi či se rozbíjí o romantické útesy hornatého pobřeží. Ostrov je na délku dlouhý 267 km, na šířku 120 km, s celkovou rozlohou cca 24 000 km čtverečních. Ještě jsme jej celý neprozkoumali a tak jsou před námi další cíle.

Těšíme se na pocity, kdy již jakmile kola našeho vozu sjedou z rampy trajektu, upoutá nás zvláštní atmosféra, která je odlišná od pevninské Itálie i od kontinentální Evropy. Máte najednou pocit, že objevujete něco nového a vzdálenějšího než obvykle. Přitom jste překonali pouhých 300 km Ligurského a Tyrhénského moře. Sardinie je různorodá, najdete tu překrásné písečné pláže a turistická střediska, ale i divoce rozeklané útesy a opuštěné pláže, kde budeme po celý den sami.

Je to ostrov překrásných pláží. Ať už je to Cala Luna, tedy Měsíční zátoka, pláž tvaru půlměsíce, dostupná pěšky po útesech nebo lodí. Nebo Riso, “karibská pláž“ na jihovýchodním cípu ostrova, kde vám ke karibskému pocitu schází tak možná žraločí ploutev na obzoru. Voda i písek pobřeží se s každou pláží mění od bílé, přes šedavou, růžovou, žlutou, hnědavou... a v kombinaci s krásně křišťálově průzračnou vodou a ostrým sluncem hrají ve vodě neuvěřitelnými barvami modře a zeleně.

Sardinie, to jsou i hory. Nejvyšším vrcholem je Punta la Marmora s výškou 1833 metrů nad mořem. I impozantní soutěska Gola di Goroppu, která není širší než patnáct metrů a je obklopena skalami, které dosahují úchvatné výšky až 500 metrů.

Jedna z největších zajímavostí pobřeží Sardinie je bohatství jeskyní, které se nachází především na místech, kde byly vápencové útvary vystaveny krasovým jevům. Jsou plné krápníků, stalaktitů a stalagmitů rozmanitých barev, které se odráží v jezerech a vytváří tak nádherné barevné odlesky. Malebné krápníky v obrovských síních a záhadné chodby, vymodelované intenzivním a neustálým působením moře na vápencové horniny, dovršují krásu. Řada z nich je skryta pod mořskou hladinou a nabízejí velké dobrodružství pro potápěče.

Pro potápění je obecně Sardinie velmi dobrou lokalitou, i vyznavači šnorchlování si tu přijdou na své. Moře omývající ostrov je velmi bohaté na mořský život a na ostrově najdete nesčetné množství příležitostí se ponořit.

Cílů máme několik. Poutají nás lokality jako Capo Caccia, (č.3), které se nazývá rovněž „Korálová riviéra“. Známe to tu již z minulé výpravy. Setkáme se zde s bohatstvím jeskyní a útesů, korálů a mořských živočichů,

Láká i ostrov Sant’ Antioko (č.8). Leží na jihozápadním cípu Sardinie a připomíná bohem zapomenutou krajinu. Je to největší ostrov Sardinie, pro který je typická nedotčená příroda a izolovanost. Až 40 metrů vysoké útesy a krásné zátoky představují další tvář tohoto kouta světa - divokou a nespoutanou přírodu. Pláže a množství jeskyní omývaných neskutečně průzračnou vodou a naprosto nedotčená místa, která jsou obklopena rozmanitými pobřežními skalisky či balvany. Právě kvůli svému moři je toto místo často nazýváno Karibikem Středomoří.

Ostrov je vyhlášen jako vynikající oblast pro potápění a rybolov, Jsou zde kanici, murény, ježdíci a jiná havěť včetně tuňáků a delfínů. Najdete i korály, sasanky, langusty atd.

V panenské přírodě můžete potkat divoké poníky, prasata, želvy. Ve stojatých vodách poblíž moře se zase prohánějí plameňáci a kormoráni. Téměř celý ostrov pokrývá stále zelená nízká vegetace zvaná středomořská „macchia“ neboli houští, které v hojné míře zpestřují přímořské pinie, jalovcové háje, olivovníky, opuncie a korkové duby.

A snad stihneme i jiné lokality.

Je čas příprav a plánování, ale většina z nás už cítí vůni moře.

V. Štibinger

14.7.2007
Potápěčská EXPEDICE 2007.
Tak už se nám potápěči z plánované expedice (viz níže) zdrávi a spokojeni vrátili. Zážitky promtně zpracoval věrný přispěvatel Štíba - a klobouk dolů, za takovýto článek by se nemusel stydět ani ten nejrenomovanější "křídový" cestopisný magazín. Celý soubor na stránce Expedice 2007.

19.3.2007
KAM JEDOU LETOS (2007) POTÁPĚČI Z ČELÁKOVIC?!

    Čeká nás divočina. Jedeme na poloostrov Tarchankut, hluboko vybíhající západně do Černého moře. Název je turecký a znamená místo osvobozené od poddanství a daní. Je tu step! Moře trav. Mnoho zajímavých vůní. Nejvyšší výška je tu 176 m n.m. Žije tu na 100 ptáků, lišky, zající, syslové, ježci, létající myši, což budou určitě netopýři. (Pokud to nejsou piloti od myší.) Pár stepních jedovatých hadů ve skalách. Kousnutí je bolestivé, ale ne smrtelné.Pak je tam nějaký jedovatý pavouček (10-20 mm). Jmenuje se Karakurt. Je jedovatější než ta zmije. A ještě tu žije chlapík, symbol Světa Slunce – skarabeus.
    Je to tu tak zapadlé, že sem už za cara posílali politické odpůrce – zejména oficíry.

   Karandžinský záliv v Olenivce skýtá dlouhé pláže, široké až 30 m. Protože tu není průmysl, je tu moře čisté a průzračné. Pláže jsou tu ale pozvolné a musí se zajít dost do moře, chceme-li hloubku.
   Jiné to je ale od vesnice na severovýchod či jihovýchod od zálivu. Je tam slané jezero tak 1x1,5 km, odkud loví ohromné množství krevet.

   Odjedeme-li ze zálivu, je to jeden útes za druhým s množstvím věží, hrotů a podmořských tunelů. Jsou tam různobarevné medůzy v několika velikostech, krabi, ryby. Při příboji je možné vidět, říkají tomu mořské psíky. Pak je tam nějaká mrcha - ryba, říkají ji mořský kot (kocour). Na zadečku má jedovatý šíp. Jed je toxický a opuchá se po něm. Pak tam je jedovatý ještě mořský okoun.To je směr Bílý Atleš.

   Na východ? Je to tu tak malebné, že se tu točí filmy. Nejznámější, které jsme neviděli (a od té doby už ani jednou), jsou Piráti XX století, Lidé a delfíni. Je tu řada pláží, poloostrůvků. Je to rezervace. Žluté pláže, zelenobílé hroty, atd.
Stěny až 60 m.

Kilometr dál je nějaká takováto skála. Prý zbytek sopky Arka.

Za Velkým je Malý Alteš. Je tam tunel 98m probitý vlnami ve skále.Vedle vchodu do tunelu je známá, ale neprozkoumaná 15O m jeskyně. Vchod je 10m pod hladinou. Je tam ještě jakási „Číše lásky", v které je 6m vody. S mořem je spojena nevelkým podvodním tunelem. Je to nejkrásnější místo pro potápěče na celém Krymu.Nejzápadnější nos se jmenuje Příbojový. Na druhou stranu opět útesy.

   Na mysu Tarchankut je maják. Před dvěma lety se tam nějak střílelo. Krym je Ukrajinský, i když je tu ohromná převaha Rusů. A Rusové si zase myslí, že ty majáky jsou jejich. Tak si trošku o něj zabojovali. No co?! Proč ne?
   Je vysoký 42m (už tam stál nějaký ve XIV. stol.). Tento byl postaven z bílého kamene v r. 1816. Je tam prý i několik domů, kde se dá i ubytovat. Je to tak 4km od Olenivky. Pustí nás i na ochoz a prý povypráví. Je tam prý i moc potopených lodí, protože mořské dno je tu divoké.

   Jsou tam také útesy padající do moře, ale dle mapy je vidět, že jsou tam i útesy více ve vnitrozemí, tak cca. 100-150m jsou jakési terasy. Pak útesy až 60m vysoké. Cca 5 km od Olenivky. Jsou tam bílé a šedobílé skály s pyramidami. To je směr Marino (vesnička u moře tak 12 km od Olenivky). Někde směr Džangulja (zase ňáká Gulja). Prý se tu ve svitu modrozelených vln zapomene na čas. Píšou: „velkolepé, fantastické…" Jsou tam malé pláže. Jsou zde endemické rostliny. Mnoho ptáků tam staví svá hnízda, tak je tu možné vidět i lišky (asi je loví), skarabea, hady.

   Co je na tomto místě ještě zajímavé, že jsou tu také Brízy. Tedy větry. Ve dne vanou na z moře a v noci do moře. Brízy jsou nasyceny ozónem, chloridem vápenatým, kalciem, magnéziem, jódem, bromem a jinými sajrajty z Mendělevovy tabulky prvků. Proto je zde vzduch prý perfektním přírodním inhalátorem. (Hlavně aby v tom sajrajtu hořely dobře cigára).

   Směrem na východ pár kilometrů je vesnička Mirnyj. Tady je zajímavé jezero Donuzlav. Táhne se od moře na sever hluboko do pevniny v délce 35 km. Od moře ho dělí písečný přesyp. Tady jsou ryby mořské. (Barabula, Larička, Kefal, Stavrida, Severněji voda sládne a je tu tolstolobik a kapr.

   Jinak tu fouká 6 dní v týdnu a je to tu ráj surfařů a padákoletců. Mají tady základnu.

   Je tu mírné stepní klima, se suchým horkým létem a mírnou zimou. Slunce svítí 2400 hod za rok, což je mnohem více než na Jaltě, nebo Soči. V únoru je tam průměrně 0,5°C. Nejteplejší je červenec s průměrem +22,5°C. Naprší jen cca 350 mm/rok. Letní sezóna tak tady začíná ve druhé polovině května a končí v říjnu.
Voda v létě má 25-27°C.

   Mezi Džangulským a Atletským pobřežím se nachází Karadžiský poloostrov a zlatá pláž. Neširoký pás odděluje moře od jezera Liman, které má léčivé účinky, zejména mládnutí organismu. (Je potřeba ho tam asi namočit).

  V.Štibinger