Potápěčská expedice 2006
19.3.2007
Téměř jako do pohádky se vydala skupina potápěčů z Čelákovic.
Tak jako každý, letos již šestnáctý rok vydala se dne 6.6.2006, v 6 hodin a 6 minut skupina 16 potápěčů za svým dalším snem. Na Eolské ostrovy a jejich hlubiny kolem.
Ostrovy, které jsou známé také pod názvem Liparské, se nacházejí kousek na sever od Sicílie a na západ od Kalábrie. Toto, pro staré Řeky posvátné místo, které má být domovem boha větru Eola, se stalo na 14 dní i naším útočištěm. Je zde sedm neobyčejných ostrovů vulkanického původu s bohatou rozmanitosti přírody.
Ostrovy vznikly tektonickou a následně sopečnou činností, kdy v důsledku posouvání tektonických desek vznikla ohromná propast v Tyrhénském moři, ze které se uvolnila masa lávy, která během chvilky explodovala a vytvořila krátery vysoké 1000 - 3000 m, ze kterých je dodnes zlomek vidět nad hladinou moře v podobě těchto ostrovů. Tento děj proběhl v pleistocénu a v té době byly vytvořeny ostrovy Panarea, Filicudi a Alicudi. Později byly zformovány i ostrov Vulcano a Stromboli, které jako sopky jsou činné dodnes.
Již příjezd pro nás byl famózní. Podvečerní slunce zvýraznilo kontury sopečných vrcholů a rozeklaných skal se stoupajícími fumaroly sirných plynů na vrcholu. Ačkoli večer, sopky nešly spát.
Na ostrovech se střídájí široké, neúrodné, pusté prostory táhnoucí se kolem úrodných a útulných zahrádek, zrzavě zbarvená pohoří se střídají s červenými, zelenavými stěnami skal i horami bílými jako sníh. To je pemza, která i plave na hladině moře. Ta se tu i těží k výrobě porcelánu. Pláže jsou zde červené, šedé, i černé jako eben, třpytící se sopečným sklem, obsidiánem, kontrastující se zabarveným pobřežím. Na obsidián tu narazíte všude, i v obchodech, kde se prodává zpracovaný na figurky, prsteny, přívěšky.
Nás lákala nedostupná a větrná pobřeží kde břehy padají krkolomně do hlubin.
Díky vlastním člunům jsme se dostali na místa, kde často lidská bytost nepobývá. Okolní vodní hlubiny nabízejí k vidění nesčetnou faunu a floru, mezi kterou patří mořské sasanky, houby, medúzy, různé druhy ryb. Je to ráj pro potápěče. Jak hlubinné, tak i povrchové sekce, lovce ryb a zájemce o podmořskou přírodu.
Obdivovali jsme podivně potrhané skály, příkré mosty a stoupající oblouky, hráze tvořené ze sloupů a obelisky, klikatá úzká údolí s vysokými šikmými svahy, obrovské skalní zahrady, příkré hradby, které jsou monstrózním dílem Dorků, původních obyvatel.
Moře, které je díky podvodním fumarolům v některých místech vroucí a prosycené bublinami sopečných plynů, nás "hladily" při pobytu ve vodě po všech částech těla.
Jednoho dne jsme vystoupali i k vrcholu sopky Vulkáno, kde 500 m široký kráter je pokryt barvami duhy způsobené párou z fumarolů. Zastavit se na jednom místě znamená, že podrážky shoří.
Z vrcholu vidíme i místa kde jsme se už potápěli a kam určitě ještě zajedeme. Lákají nás další skály s rozsáhlou sítí útesů, ze kterých vystřikují gejzíry vody, divoce vypadající pobřežní útesy, ze kterých vyčnívají kamenné sopečné kry a strmé svahy pokryté gejzíry vyhaslého ohně. Všechny tyto neuvěřitelné přírodní divy charakterizují Eolské ostrovy. Místa, která vyhledávají potápěči z klubu v Čelákovicích.
Letošním cílem bude pro změnu poloostrov Tarchankut. Kde na nás čeká více jak 100 km skalnatých útesů, množství jeskyň a pláží v nedotknuté přírodě v Černém moři.
V. Štibinger